Jak poznat nebezpečí?

Vražedných 56 metrů ”bez řidiče“. Každý pátý šofér byl blízko smrti

Mikrospánek
Zdroj: Profimedia

Pětina českých motoristů přiznává, že na vlastní kůži zažili mikrospánek za volantem. Co může za jeho vznik? Jak se projevuje? Co udělat, abychom nebezpečí včas rozpoznali? Odpovědi hledali odborníci ÚAMK.

Zdá se to jako okamžik. Přivřete oči, nic víc se nemůže stát… Ale to je velmi naivní představa. Rozhodně nejde o úsměvnou banalitu, ale o příčinu často velmi tragických havárií.

 

Mikrospánek je zabiják.

 

Může přijít během dlouhé dovolenkové cesty k moři, stejně tak během cesty z práce. Při nočním řízení, ale i ve dne. Podle průzkumů ho na vlastní kůži zažil každý pátý český řidič.

 

Jak blízko byli smrti?

 

Modelový příklad: Motorista jede po dálnici stokilometrovou rychlostí a jen na dvě sekundy zavře oči únavou. Následkem je 56 metrů dlouhá nekontrolovatelná jízda, během níž nikdo vůz neřídí. Zda sjede z trasy, projede zatáčku rovně nebo vjede někomu jinému do cesty, nedokáže nikdo odhadnout.

 

A teď reálné příklady z poslední doby: V úterý ráno na obchvatu Chrudimi zničehonic přejíždí dodávka do protisměru, kde se čelně sráží s další dodávkou. Jeden člověk umírá. Pravděpodobná příčina: Mikrospánek.

 

 

Před měsícem se čelně střetla dvě auta na silnici z Brna na Vídeň. Žena za volantem Hyundai iX 20 při řízení na okamžik usnula, přejela přes dvojitou čáru do protisměru, kde smetla další dvě auta. Sama zemřela, zranila dalších pět lidí včetně malých dětí. Policisté jako varování zveřejnili i záběry hrozivé nehody:

 

 

“Takové situace jsou bohužel důsledkem nedostatečného odpočinku na dlouhých trasách. Zastávky na relaxaci spojené s důsledným pitným režimem, případně i spánkem jsou nezbytné a často na ně upozorňujeme. A tento případ by měl být dalším důrazným varováním před podceňováním únavy za volantem,“ vzkázal policejní mluvčí Bohumil Malášek. 

 

Podobné tragédie se odehrávají téměř každý týden.
 

Krátké klimbnutí přitom šoféři často podceňují. Když se rychle proberou, aniž by se něco stalo, mnohdy přesto pokračují v jízdě. Myslí si, že se to nebude opakovat, že už si dají pozor.

 

Přitom to nejhorší je teprve čeká - jakmile řidič jednou podlehl únavě, bude se doba, kdy se taková situace zopakuje, stále zkracovat a okamžik jízdy ”bez řidiče“ prodlužovat.

 

”Únava, k níž se například přidává dlouhodobý pobyt ve voze při teplotách vyšších než 25 stupňů Celsia, prodlužuje reakční dobu řidiče. Snižuje se jeho koncentrace a reakce se svým způsobem podobají tomu, jako by byl řidič pod vlivem alkoholu. Je pomalý, nesoustředěný, roztěkaný…“ upozorňuje prezident ÚAMK Oldřich Vaníček.

 

Co může za nebezpečné situace?

 

Na prvním místě je to samozřejmě únava. Uvádí se, že po spánku kratším než 5 hodin stoupá pravděpodobnost následné havárie 5x až 7x. Za nejkritičtější časy se považuje 1. až 3. hodina po půlnoci, stejně jako 13. až 15. hodina po obědě.

 

Dalším častým “viníkem” je v letních měsících vedro. Vysoké teploty se podepisují tak, že řidič opožděně reaguje a především se cítí být mnohem více unavený, blízko stavu, že by nejraději usnul. 

 

 

Ukazuje se ale, že i zcela odpočatý a ve vhodnou dobu jedoucí řidič může začít pociťovat nutkání ke spánku už po 15 minutách jízdy.

 

Podle výzkumu melbournské univerzity RMT jsou viníkem ukolébání mozku řidiče nízké vibrace, které vyvolává autosedačka. Test se konal na 15 dobrovolnících, kteří byli vystaveni vibracím (4-7 Hz). Následné napodobení jízdy na simulátoru ukázalo, že už po 15 minutách je na nich znát jistá únava, která do hodiny dostoupí takové úrovně, že se řidič může stát nebezpečný sobě a spolujezdcům i všem ostatním účastníkům silničního provozu.

 

Svůj neblahý vliv může sehrát i strava. Jestliže si dáte během dlouhé cesty k moři vydatný a těžký oběd, nemůžete se divit. Lidský organismus pak musí více než mozek prokrvovat zažívací ústrojí, aby dokázalo jídlo strávit. Výsledkem je opět malátnost, pocit únavy, pozdější reakce…

 

 

Jak se bránit?

 

Řadu věcí může ovlivnit sám řidič – může zvolit vhodný čas cestování, pořádně se před tím vyspat, jíst výhradně lehkou stravu. Ale další věci neovlivní.

 

“O to je důležitější, aby řidič sledoval svůj stav,” varují odborníci ÚAMK. Podle jejich zkušeností motoristé často záměrně přehlížejí příznaky nadměrné únavy. “Na dlouhých trasách k moři není od věci, když je na příznaky umí upozornit také spolujezdec,” doplňuje Igor Sirota z ÚAMK.


Varovné příznaky:

 

- časté zívání,

- náhlý pocit chladu po těle,

- naléhavá potřeba pohybu,

- řidiči jen špatně drží stopu a často ji musí korigovat,

- řidič má pocit, jako by se silnice zužovala,

- řidič si nepamatuje poslední ujetý kilometr,

- řidič přivírá oči, mne si je,

- mimovolné pohyby hlavy řidiče, jako by přikyvoval.

 

Vedle bezprostředních příznaků únavy, je dobré brát v potaz i biologické hodiny, tedy dobu, kdy je organismus zvyklý na spánek nebo prostě biologicky odpočívá. U mužů je běžné, že je soustředění slabší v rozmezí od 1 do 4 v noci, stejně jako v rozmezí 13. až 15. hodiny odpolední.

 

Jak vyplývá ze zkušeností ÚAMK a jeho asistenční služby, k haváriím vinou únavy na dlouhých trasách dochází právě v těchto hodinách. Proto odborníci doporučují vhodně si naplánovat cestu, v kritických hodinách si udělat pauzu a odpočinout si.

 

Současná technika nabízí i pomocníky v podobě asistenčních systémů vozidla. Dokáží například rozpoznat změny chování řidiče, sledují třeba i oči motoristy, intenzitu mrkání a podobně. Následně pak varují před nebezpečími zvukovým signálem.

 

“V jistém ohledu mohou i zabránit okamžitému následku usnutí. Například asistent pro jízdu v pruhu dokáže za určitých podmínek vést vozidlo v daném jízdním pásu. Aktivní tempomat zase udržovat nastavenou bezpečnou vzdálenost od vozidla vpředu a podobně. Nicméně ani všechny asistenty světa nedokáží nahradit řidiče,” dodává Sirota.

 

Šofér by tak zvláště na dlouhé cesty měl sedat za volant jen dobře odpočatý. Dělat přestávky - stačí i 10 až 20 minut po zhruba dvou hodinách jízdy - a neztrácet pozornost ani ve chvíli, kdy do cíle dlouhé cesty zbývá už jen 100 či 200 kilometrů.

TN.cz