Publikováno 21. 2. 2019
Než koupíte auto

Auto s automatem: Víte, jaký ze 4 druhů převodovek vybrat?

Volič automatické převodovky
Zdroj: Profimedia
Ilustrační snímek

Automatická převodovka byla vynalezena v USA ve dvacátých letech minulého století. Její účel? Zbavit řidiče spojky a řadící páky. Na tom se za téměř sto let nic nezměnilo. V moderních vozech nalezneme čtyři typy automatických převodovek. Jak fungují a jaké budete vnímat rozdíly?

Zvažujete, že si pořídíte auto s pohodlným automatem? Proč ne. Ale vyznáte se v moderních převodovkách?

 

"Obliba automatických převodovek u nás neustále stoupá. Podíl vozů s automatem je převažující u aut vyšších tříd. Ale i v nabídce malých vozů se možnosti výběru rozšiřují," říká Pavel Foltýn z Auto ESA.

 

Zároveň ale radí dobře vybírat a vyzkoušet si, jak se jednotlivé typy automatů chovají. "Ne každý typ automatické převodovky musí vyhovovat vašim zvyklostem a potřebám. Automaty jsou navíc velmi technicky náročné a mohou v sobě skrývat riziko poškození nebo závady,“ upozorňuje Foltýn. Podle něj je největším rizikem nákup vozu s automatickou převodovkou od neznámého prodejce na inzerát. “Rozhodně byste tedy neměli ojetý vůz s automatickou převodovkou kupovat jinde, než u certifikovaného prodejce," vzkazuje Foltýn.

 

 

Jaké typy automatických převodovek se aktuálně na trhu vyskytují?

 

Tradiční automatická převodovka

 

První automatické převodovky se rozšířily ve čtyřicátých letech minulého století díky značkám Cadillac a Oldsmobile. Využívaly kapalinovou spojku známou jako hydrodynamický měnič točivého momentu. Kapalinová spojka spojuje motor s převodovkou a umožňuje prokluz bez opotřebení součástek. Nemá problémy se vyrovnávat s vysokým točivým momentem.

 

Postupným vývojem se zvýšila účinnost, zrychlilo řazení, narostl počet stupňů až na deset a snížila se spotřeba. Moderní převodovky s hydrodynamickým měničem najdete jak v malých vozech, tak ve sporťácích, ve velkých SUV i v limuzínách.

 

Výhody? Při jemných manévrech řidič dosahuje téměř milimetrové přesnosti a díky kapalinovému charakteru řadí tyto převodovky nepřekonatelně hladce.

 

Dvouspojková převodovka

 

První, kdo použil dvouspojkovou převodovku v sériově vyráběném vozu, byl Volkswagen. Oním vozem byl Golf R v roce 2003. Pak dvouspojky začaly zařazovat do svých výrobních programů další značky. Dvouspojkové převodovky se skrývají pod obchodními názvy DSG, DCT, PDK, EDC, Powershift a dalšími.

 

 

Dvouspojková převodovka, jak název napovídá, má dva spojkové mechanismy. První aktivuje liché převodové stupně a druhý sudé. Převodovka má zařazeny vždy dva stupně, ale jen jeden je v tahu. Ke změně převodu pak dojde pouze pomocí spojek. Jedna se vypojí a druhá zapojí. Stupeň čekající na zařazení převodovka předvídá. Když vůz zrychluje předřadí si vyšší stupeň, když zpomaluje tak nižší.

 

Dvouspojkové převodovky jsou pod plynem extrémně rychlé a hladce řadí. Při parkování a jiných manévrech na místě mohou však autem trochu cukat.

 

Převodovka s plynule měnitelným převodem

 

Označuje ji anglická zkratka CVT. Je doménou japonských výrobců. Nemá do sebe zapadající ozubená kola jednotlivých převodových stupňů, ale využívá princip plynulé změny převodového stupně. Může tak nabídnout nekonečné množství převodů pomocí kovového řemene běhajícího mezi unašeči, které oba umí plynule měnit průměr na stejném principu jako variátor na skútru.

 

V ideálním případě ke zrychlování dochází plynulou změnou převodového poměru při udržování otáček motoru v pásmu nejvyššího točivého momentu. Důsledkem toho vydává auto monotónní zvuk a přitom zrychluje.

 

Při citlivém zacházení s plynem se vám CVT odvděčí hladkou jízdou. Některé převodovky umožňují přepnout do režimu, který simuluje změny převodů skokem nebo automaticky kombinují obojí - plynulou i skokovou změnu a mají například pádla pod volantem.

 

Pro svoje vlastnosti se CVT výborně hodí do hybridních vozů a do města.

 

Robotizovaná převodovka

 

Jedná se o klasické manuální převodovky, které mají spojku a řadící mechanismus. Ovšem na spojku šlape a za řadící páku tahá “robot” v podobě elektroniky, několika táhel a motorků namontovaných na převodovce. Řidičova pravá ruka i levá noha mohou při jízdě odpočívat.

 

Je to levná varianta automatu. "Robot" je ovšem hloupý, má jen jednoduchý program. Pod plynem cuká, někdy řadí nahoru místo dolů a je extrémně pomalý. "I s robotizovanou převodovkou je možné jezdit plynule, ale vyžaduje to cvik. Trik je v tom, že ve správný okamžik uberete plyn a dáte převodovce dostatek času na zařazení rychlostního stupně. Robotizovaná převodovka nemá ráda styl brzda-plyn. Když se s ní naučíte jezdit, budete mít podobnou spotřebu jako s manuální převodovkou," doplňuje Pavel Foltýn z Auto ESA.

TN.cz