Hledej
Stát podpoří vodík

Auta na vodík: Zatím u nás nejezdí žádné, za 10 let jich má být 90 tisíc!

Toyota Mirai - 15
Zdroj: Václav Kozák

Budeme jezdit na vodík? A kdy? V Česku je zatím jediná vodíková čerpací stanice v Neratovicích pro testování autobusů, pro osobní auta není vhodná. Podle ministerstva průmyslu se to však brzy změní. Stát chce do vodíku investovat.

V roce 2030 bude v Česku jezdit 60.000 až 90.000 aut na vodíkové článku, odhaduje ministerstvo průmyslu a obchodu. Zároveň slibuje, že kromě čisté elektromobility podpoří právě i rozvoj vodíkové technologie v dopravě.

 

V současnosti kvůli absenci čerpacích stanic v Česku žádné vodíkové auto nejezdí, do roku 2023 by však mělo vzniknout šest až osm čerpacích stanic na vodík. První se mají stavět v Litvínově, v Ostravě, Brně a na pražském Barrandově. 

 

“Chystá se aktualizace Národního akčního plánu čisté mobility, která se má vládě předložit do konce letošního roku. Česká republika se zavázala ke snižování emisí v dopravě a jednou z možností je právě využívání vodíku,“ říká vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček.

 

 

Podpora by měla směřovat do rozvoje infrastruktury na výrobu a čerpání vodíku i do samotného využití vozidel poháněných elektřinou z vodíkových palivových článků. 


 

“Ministerstvo dopravy vypsalo program na čerpací stanice na vodík, a to v rámci Operačního programu Doprava. Právě do vybudování infrastruktury stát bude s využitím zejména strukturálních fondů investovat,“ uvedl ministr průmyslu při návštěvě závodu TPCA v Kolíně.

 

Nahrát rozšíření vodíkové technologie v dopravě by měla i cena vozů. Podle prognózy Toyoty se cena vodíkových aut do deseti let vyrovná ceně hybridů. Teď je zhruba na trojnásobku.

 

Právě Toyota, která má brzy převzít celý výrobní závod TPCA v Česku, je průkopníkem využívání vodíku v dopravě. Už několik let nabízí sériový vodíkový vůz Mirai. V současnosti pracuje na druhé generaci. Následující třetí generace by už prý měla mít cenu srovnatelnou s běžnými hybridy. V současnosti stojí vodíkový Mirai v přepočtu zhruba 1,4 milionu korun. Vodíkové SUV Nexo od Hyundai 1,3 milionu.

 

 

“Vítáme progresivní přístup vlády, který se nezaměřuje pouze na jeden typ řešení nízkoemisní dopravy, ale podporuje i další řešení. Je-li hlavním cílem veškerého snažení snížení škodlivých emisí, měl by stát vytvořit rovné, technologicky neutrální podmínky pro všechny druhy ekologické dopravy a nastavit jasnou hranici emisních limitů. Bude na zákazníkovi, aby se rozhodl, která alternativa je pro něj nejvhodnější," říká šéf české Toyoty Martin Peleška.

 

Po roce 2023 se mají revidovat emisní limity CO2 pro osobní a lehké užitkové automobily. Výrobci znovu budou muset snižovat emise a postupně dál zvyšovat povinný podíl nízko a bezemisních vozidel.

 

Vodík jako palivo najde v dopravě uplatnění zejména pro soukromé jízdy na dlouhé vzdálenosti. Myslí si to 37 procent respondentů letošního průzkumu analytické firmy Autovista Group. Pětina pak vidí uplatnění vodíkového pohonu u užitkových dopravních prostředků.

 

 

Třetí nejčastěji uváděnou odpovědí byla veřejná hromadná doprava (kromě automobilové), pro kterou hlasovalo přes 11 procent respondentů.

 

Automobilová hromadná doprava získala shodný počet hlasů jako řízení ve městě (po 6 procentech), Pouze tři procenta respondentů byla toho názoru, že vodík by se nejlépe uplatnil ve vozidlech záchranného systému.

 

Technologie sice nedosahuje takové fáze vývoje jako elektromobily, nicméně automobilky zkoumají tuto technologii tak, aby mohly vozidla na palivové články (FCV) uvést na trh již v příští dekádě. Toyota a Hyundai mají vodíkové vozy na trhu už dnes.

 

Toyota spolu s výrobcem tahačů Kenworth vyvinula a uvedla do provozu první kamion na vodík a také vyvinula první vodíkovou loď na světě Energy Observer.

 

 

Kromě zatím vysoké ceny vozů zatím rychlejší rozvoj brzdí i náklady na provoz. Třeba Toyota Mirai při klidné jízdě spotřebuje průměrně kilogram až 1,1 kg vodíku na sto kilometrů. Kilometr provozu tak vyjde zhruba na 2,4 Kč, což proti běžnému autu neznamená žádnou úsporu. V budoucnu by ale měla cena vodíku klesat. Jestliže náklady na kilometr jízdy podle předpokladů padnou pod 1,5 koruny za kilometr, už by to dávalo smysl.

 

Sporný je zatím i ekologický přínos. Do ovzduší sice auto vypouští jen čistou vodu, jenže výroba vodíku elektrolýzou spotřebovává hlavně energii z tepelných elektráren, což není zrovna zelený zdroj. V budoucnu by se ale mohl vodík vyrábět s využitím nadbytečné elektřiny, kterou ve špičkách produkují větrné a solární elektrárny.

 

 

V Česku je hned několik podniků, které vodík vyrábějí jako hlavní či vedlejší produkt. Pod ministerstvem průmyslu vznikla pracovní skupina, která s petrochemickými závody i výrobci aut a autodílů úzce spolupracuje, aktivně se zapojují krajské samosprávy a využití vodíku v dopravě hodně podporuje třeba město Ostrava.

 

Síť vodíkových stanic se rozrůstá hlavně na západ od nás, ale třeba proti síti dobíjecích stanic elektromobilů zatím jen velmi pomalu. Některé země ale rozvoj infrastruktury začínají výrazněji podporovat, například britská vláda se zavázala do této oblasti investovat 23 milionů liber.

 

 

Vodíkové auto má nulové emise. Vzduch, který vypouští do ovzduší, je dokonce čistší než nasávaný. Proti klasickým elektromobilům se vodíkové vozy dají mnohem rychleji “tankovat“, doplnění je otázkou 5 minut.

TN.cz