Publikováno 3. 9. 2018
Cesta do školy

Děti se vrací do škol. 7 zásad pro bezpečné cestování

Školák na silnici
Zdroj: Profimedia

Malé děti nejsou zmenšenou kopií dospělých. Řadu situací vidí a vyhodnocují jinak. I proto mohou být školáci zhruba do 11 let hodně nevyzpytatelní. Na co je potřeba dát pozor při cestách do školy a v ranním provozu?

Pětina rodin podle průzkumu společnosti ŠkoFIN pravidelně využívá k dopravě dětí do škol rodinné automobily. Zhruba dvě třetiny z tohoto počtu rodičů vozí děti do školy cestou do práce, zbývající třetina dopraví dítě do školy, ačkoliv oni sami do práce vozem nejezdí.

 

Přitom rodiče dnešních dětí z generace takzvaných Husákových dětí nejčastěji chodili do školy pěšky (59 %) nebo jezdili MHD (36 %), autem se vozily jen 2 procenta.

 

 

Dnes je to výrazně jinak. Pěšky chodí do školy zhruba 37 procent dětí a autobusem či tramvají dalších 27 procent.

 

Nejméně často dopravují rodiče své děti do školy autem v Praze (9 %), naopak nejčastěji (35 % )- se rodinným automobilem svezou děti žijící v obcích do 1 000 obyvatel.

 

Jaké jsou podle odborníků hlavní zásady bezpečného cestování dětí?

 

Podrobně znát trasu

 

Pro řadu dětí znamená první usednutí do školních lavic i první zkušenost se samostatným pohybem v silničním provozu. A to pro ně může být stresující. “Pokud bude novopečený školák odkázán na samostatnou přepravu do školy, je proto dobré s ním ještě před zahájením školního roku podrobně a opakovaně absolvovat trasu od domova do školy a zpět.

 

Nejkratší trasa vhodná pro dospělého však nemusí být tou nejlepší volbou. Na dítě mohou číhat nebezpečí v podobě přecházení přes rušné pozemní komunikace v místech, kde nejsou přechody pro chodce, či kde není provoz chodců řízen semafory. Navíc mohou nejmenší narazit na komplikace, které dospělák nevnímá,“ upozorňuje Markéta Novotná, metodička dopravní výchovy Týmu silniční bezpečnosti.

 

Ptát se a vysvětlovat

 

Experti proto doporučují, aby rodiče dětem podrobně vysvětlili, kudy jít a kde přecházet silnice. Komunikace při výkladu musí být obousměrná. Je dobré ponechat dítěti prostor, aby se mohlo samo průběžně ptát. Svými otázkami naznačí, v čem vidí komplikaci. Dítě by mělo podrobně znát i zásady pro přecházení na přechodu. “Dobré je vše vysvětlovat pomocí názorných analogií či metafor, tedy obrazů, které si dítě umí představit,“ dodává Novotná.

 

Vidět a být viděn

 

Děti je třeba vést k tomu, aby měly před vstupem do vozovky náležitý výhled. Zde je třeba podívat se na vše pohledem malého dítěte. Co s přehledem zahlédne vysoký dospělý, může zůstat prvňáčkovi přes parkující vozidla ukryto. Je třeba dbát na dostatečnou viditelnost dítěte pro řidiče. Pestře zbarvené oblečení rozhodně dítě v hustém městském provozu zviditelní.

 

 

V podzimních plískanicích a v potemnělém zimním období však pestré fluorescenční barvy ztrácejí svou výhodu. Zde pomohou jen reflexní doplňky. Na trhu je dostatečný výběr oblečení s reflexními prvky, vhodnými doplňky pak bývají reflexní přívěšky či pásky.

 

Autobus či tramvaj

 

Řada dětí bude při cestě do školy využívat hromadnou dopravu. I tam na ně může číhat nebezpečí. Je třeba jim názorně vysvětlit, jak bezpečně nastupovat i vystupovat. Upozornit je na to to, že jsou malé a pro řidiče snadno přehlédnutelné. Tedy že nemohou přecházet těsně před autobusem či tramvají.

 

 

Děti by měly znát i správná pravidla chování na tramvajové refýži. Toto místo může být pro malé děti velmi frustrující. Refýž je úzká, pohybuje se po ní mnoho lidí a navíc z obou stran sviští automobily či tramvajové soupravy.

 

Autem u školy

 

I při přepravě dítěte do školy automobilem je třeba dodržovat základní bezpečnostní pravidla. I kdyby byla vzdálenost sebekratší, dítě je nutno usadit do vhodné autosedačky. U školy by mělo z automobilu vystupovat dveřmi k chodníku.

 

U škol nejednou bývá před začátkem vyučování velmi rušno. Před nimi se v krátkém časovém úseku setkávají desítky automobilů přepravující školáky. Jejich řidiči musí striktně dodržovat pravidla silničního provozu. To se však mnohdy neděje. “Spěch a nedostatek vhodných míst k vysazení dítěte často vyústí v zastavení na přechodu pro chodce, v místě se zákazem zastavení či v nepřehledné zatáčce. Je to nebezpečné, navíc je to nejen pro přepravované děti, ale i jejich spolužáky negativní příklad. Těžko pak budou věřit svému učiteli dopravní výchovy, že pravidla silničního provozu se musí dodržovat, když na vlastní oči vidí, že rodiče si s nimi hlavu příliš nelámou,“ uvádí Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.

 

Dítě to vidí jinak

 

Malé děti řadu situací vyhodnocují jinak než dospělí. Spatří-li řidič v blízkosti vozovky dítě, neměl by posuzovat možný vývoj situace ze svého pohledu. Dospělý analyzuje více faktorů najednou, je schopen myslet v abstraktních pojmech. Děti ve věku do osmi let špatně odhadují vzdálenost a rychlost přibližujících se vozidel. A rozdílně si mohou vysvětlit navázaný oční kontakt s řidičem. Pro dospělého řidiče to může znamenat potvrzení, že chodec jej vidí, že si je vědom jeho rychlosti a vzájemné krátké vzdálenosti, a že tedy nevstoupí do jeho jízdní dráhy. Pro dítě to může znamenat pravý opak, jakési potvrzení, že je řidičem registrováno, a může se tak bezpečně vydat přes vozovku.

 

 

Děti reagují dvakrát pomaleji než dospělí, často jednají zkratkovitě, neadekvátně konkrétní situaci. Myslete na to za volantem.

 

Rodiče vzorem pro nejmenší

 

Děti věrně kopírují chování svých vzorů. A vzorem největším bývají jejich rodiče. Chceme-li, aby byly děti na silnici bezpečné, musíme pamatovat především na to, aby důsledně dodržovaly příslušná pravidla silničního provozu. “Rodiče, kteří s dětmi přecházejí na červenou, při přecházení lehkomyslně kličkují mezi projíždějícími vozidly, při jízdě autem se nepoutají, nemohou očekávat, že dítě bude jednat jinak.

 

Bohužel však malé děti nejsou schopny posoudit míru rizika, kterému se vystavují. Nejsou schopny myslet abstraktně, pracovat s pojmy a situacemi, které dosud nezažily nebo o nich ještě neuvažovaly. Špatné příklady dokáží být i jedním z rozhodujících faktorů v úrazovosti dětí. Rodiče i všichni blízcí by si měli uvědomit, jak moc ovlivňují to, jestli dojde k úrazu dítěte,“ uzavírá Roman Budský.

TN.cz